Proč je to tak endometrióza, stav postihující miliony a miliony lidí, zůstává na pracovišti tak málo pochopen? Jak je možné, že chronická bolest a vysilující únava jsou tak snadno zavrhovány jako pouhé „silné menstruační křeče“ nebo podobné problémy? Tyto otázky přetrvávají při řešení hlubokého dopadu endometriózy na pracovní výkon.
Co by zaměstnavatelé museli udělat, aby si uvědomili skutečný problém, který se skrývá za poněkud častou absencí a nepravidelným rozvrhem?
Proč se mozkové mlze a snížené koncentraci způsobené chronickou bolestí a únavou dostává tak málo empatie? Kognitivní funkce jsou ohroženy, což vede k chybám a pomalejšímu pracovnímu tempu, přesto jsou tyto faktory často vnímány spíše jako nedostatek píle než jako příznaky vážného onemocnění.
Jak lze v profesionálním prostředí lépe uznat emocionální dopady endometriózy – stres, úzkost, deprese? Tlak na skrytí symptomů a vypadat „normálně“ je neúnavný.
Stigma a nedorozumění udržují cyklus nedostatečné podpory a promarněných příležitostí. Jak můžeme vytvořit inkluzivnější a empatické pracovní prostředí pro ty, kteří bojují s endometriózou?
Jaké změny v politikách a postojích jsou zapotřebí, aby bylo možné těmto lidem skutečně pomoci?
Jen se ptám.